Chci být veterinář! Zvládnu to? Na jakou SŠ mám jít?

Článek je zaměřen na mladší věkovou kategorii, případně na její rodiče, kteří pomáhají svým dítkům s výběrem školy.
Profese veterináře je pro spoustu mladých holek splněný sen. Celý den léčit nemocné zvířátka, hladit je, starat se o ně a na konci je hřejivý pocit, že někomu pomohli a byli za to pochváleni. Ovšem jít na gymnázium nebo na střední veterinární školu?

Na Instagramu, na Facebooku, v ordinaci i u vás doma. Ať už přímo mladí dospívající nebo jejich rodiče se mě ptají, jaká střední škola je pro jejich dítě vhodnější, protože chce být taky veterinářem. Odpověď není jen jednoduchá A nebo B, je potřeba vzít danou věc mnohem komplexněji. Předesílám, že se nikoho nechci dotknout a jedná se pouze a jen o můj názor.

Je pro mě toto povolání to pravé ořechové?

Předně je potřeba si uvědomit, že je to práce jako jakákoliv jiná a budete za ni inkasovat peníze. Samozřejmě ji dělají lidi, kteří mají rádi zvířata nebo k nim mají nějaký vztah. Bez toho by to nešlo. Spousta lidí si vás bohužel bude plést se samaritány a "příčinami problémů jejich zvířete". Je zcestné myslet si, že budete léčit bez jakýkoliv starostí, "mazlit koťátka a štěňátka" a na konci každého dne je duha. Obvykle není týden, kdy byste nemuseli utratit nějaké zvíře. Kolikrát i zbytečně, protože majitel si nemůže dovolit zaplatit jeho péči. Musíte být zejména dobří psychologové (a umět komunikovat s lidmi), dobří "markeťáci" (a umět prodat své služby a zboží) a dobří herci (aby u vás klienti nechali jejich peníze). Až pak jste doktoři a můžete léčit. Nikdo vám za celou vysokou školu neřekne, že tato práce je zejména o lidech a mezilidských vztazích a zvířata jsou až na druhém místě.

Pak tu máme finanční ohodnocení, které vidí zejména rodiče budoucího veterináře. Zklamu vás. Není to tak růžové. Automechanik vydělává víc a rozhodně má méně starostí a zodpovědnosti. Dokonce i náborový billboard nejmenovaného řetězce potravin nabízí vyšší mzdu, než je ta od absolventa nebo mladého veterináře.

Studium. Je celoživotní. Není to o tom, že doděláte vysokou školu a tím to skončí. Tím to právě všechno začíná. Když jste tohle zvládli, tak teď se už musíte vzdělávat sami. Webináře, kongresy, kurzy, odborné časopisy, studie, jiné veterinární akce. Často finančně náročné, časově taky. To, co se považuje za normu teď, může být za pět let jinak a je potřeba se neustále poohlížet po novém, lepším, účinnějším přístupu. Pokud nejste studijní typy a neradi sedíte do noci nad knížkami a jinou literaturou... budete to mít těžké.

Zodpovědnost a silná osobnost. To, že někdo omdlívá ze zápachu na pitevně nebo z pohledu na krev, na to si zvyknete a zvládnete se vycvičit. Ale je potřeba si uvědomit, že pracujete s živými tvory a v rukou máte jejich život. Doslova. Budete jej brát. I když se vám to nebude líbit, nebudete s tím souhlasit, kolikrát je to mnohem menší zlo než to, co by mohlo následovat, kdybyste život nevzali. Budete sledovat spoustu smutných osudů, (ne)zvládat velký tlak a nápor nejen od zaměstnavatelů, ale zejména od klientů. Často přesčasy, často noční služby a pohotovosti, nevyspaní, nedostatečný relax a odpočinek a špatné stravovací návyky. Na klinikách není výjimkou pohánět se energy drinky, kávou a sladkostmi. Opravdové jídlo a ideálně v klidu snězené bez hltání, to je skoro nemožné. Zvažte, jestli máte i tyto schopnosti a zvládnete to.

Přijímačky na vysokou školu.

V naší republice je jediná škola s tímto zaměřením a to v Brně. Další pak najdete např. ve Vídni nebo v Košicích. Nápor studentů nejen z České republiky, ale i ze Slovenska je poměrně velký.

Veterinární a farmaceutická univerzita má své vlastní přijímací zkoušky. Ty se skládají z chemie a biologie. Zkoušky jsou samozřejmě bodované a je potřeba dosáhnout minimální hranice, aby vás vůbec zařadili do úspěšných zkoušených žadatelů. Aby vás přijali, je potřeba mít co nejvíce bodů. Zde se počítá i průměr z vysvědčení, účast a umístění na olympiádách apod. Velice doporučuji mít co nejlepší studijní výsledky, protože jak píšu výše. Splnění limitu z přijímacích zkoušek ještě automaticky neznamená přijetí ke studiu. Na školu se každoročně hlásí stovky (!) uchazečů a přijímáno je kolem 120 studentů.

Určitě doporučuji sehnat si vzorové otázky a pokud můžete, jezděte na přípravný kurz.

Je rozdíl mezi fakultou veterinárního lékařství a fakultou veterinární hygieny, ač se studium velice prolíná a předměty jsou v drtivé většině totožné. Na tohle téma můžeme případně napsat další článek, kdyby byl zájem.

Gymnázium nebo střední veterinární škola?

Osobně jsem chodila na čtyřleté gymnázium a vybrala jsem si jej právě pro to, abych pak měla snadnější přechod na vysokou školu. Na gymnáziu máte stále po celou dobu studia chemii, fyziku i biologii. Navíc, spousta gymnázií má povinně volitelné předměty ve vyšších ročnících a i zde si můžete své znalosti rozšířit.

Jak to chodí na střední veterině, vím jen od mých spolužáků. Chemie a fyzika je jen na začátku školy, mnohdy jen v prvních dvou ročnících. Je zde samozřejmě více odborných předmětů věnujícím se zvířatům, jsou zde výjezdy na farmy, stáže v ordinacích apod.

Upřímně pokud opravdu chcete být veterinář, doporučuji gymnázium. Naučíte se mnohem lépe, jak se učit, zvládat velké kvantum učiva, vyhledávat informace a zároveň filtrovat důležité od méně důležitých. Samozřejmě je předpokladem, že jste dobrý studijní typ, ale to je předpokladem i na vysoké škole. První polovina vysoké školy je hodně teoretická a spíše o předmětech jako je biochemie, biofyzika apod. než o práci se zvířaty a budete mít neskutečnou výhodu nad spolužáky, kteří sice umí podržet zvíře, vyzkoušeli si podojit krávu, ale znalosti právě z těchto přírodovědných oborů nemají a musí toho hodně dohánět. Bohužel spousta mých spolužáků opustila školu na konci prvního nebo druhého ročníku vysoké školy. Prostě studium nezvládli.

Být zvěrolékař je krásná a úžasná práce. Pro mnohé z nás je to opravdu poslání a umí "dobít baterky". Na druhé straně je to práce taky nesmírně náročná a to jak finančně, tak psychicky či odborně. Nikdy už nebudete mít klid a nikdy nebudete mít pocit, že "něco konečně víte". Protože hned další pacient vás vyškolí, pokud usnete na vavřínech. Zeptejte se svého veterináře, jestli by celý proces absolvoval znovu.

Doufám, že jste v článku našli, co jste potřebovali vědět a pokud by vás ještě něco zajímalo, budu moc ráda, pokud se mi ozvete, ať už v komentářích nebo ve zprávě či mailu. Ráda dovysvětlím něco, co jsem nepopsala dostatečně, případně článek edituju, pokud jsem něco úplně vynechala.